Staví internet mezi nás a naši rodinu neproniknutelnou zeď mlčení, kterou dáváme najevo, na co se omezila komunikace mezi nejbližšími?
Možná to tak trochu začíná být obrázek dnešní moderní rodiny: všichni si sedí u svých počítačů, notebooků, tabletů či mobilů a nechávají se zcela pohltit virtuálním světem. Na internetu jsou on-line, ale pro reálný svět jsou duchem nepřítomni. I když se všichni sejdou u jednoho stolu a některý člen rodiny, nejčastěji matka, sjedná pořádek v tom smyslu, že všechna internetová připojení pro tuto chvíli zmizí z dohledu a budeme si povídat, každý si za chvíli stejně potřebuje na webech a sociálních sítích něco najít, zkontrolovat nebo se na něco důležitého podívat.
Sdílení
Na internetu komunikujeme rychle, nenáročně a prakticky a s elektronikou nám to jde často snáz než ve skutečném životě.
Na internetu jsme se rychle naučili sdílet téměř vše: videa, fotografie, zážitky a mnohé zkušenosti. Rodinné sdílení je však něco úplně jiného. Záleží na atmosféře v rodině a opravdovém zájmu jeden o druhého. Když rodič dětské problémy zlehčuje, když se ani dospělí nesnaží jeden druhého pochopit a nemluví spolu otevřeně, je potom ještě o mnoho lehčí a jednodušší, svěřovat se raději neosobnímu, zato vždy chápajícímu internetu.
Předávkování
Stejně tak jako musíme léky užívat v rozumné míře, nesmíme se předávkovat ani pobytem ve virtuálním světě.
Všichni přece víme, že v obou případech může být závislost velmi blízko a velmi zničující. Internet v podstatě představuje kulturu dnešní doby. Nemůžeme jej tedy našim dětem a nakonec ani sami sobě zakazovat. Jen se s ním musíme naučit žít tak, aby nám sloužil, ale neničil naše vztahy. Mějme především i jiné zájmy a koníčky a hlavně nenechme posedlost internetem dojít tak daleko, že bychom už spolu jako rodina neuměli trávit společně svůj volný čas.